sobota 13. ledna 2018

Letem světem uplynulým rokem

Tradiční omluva

Tak zase ahoj můj ptačí blogu. No co si budeme povídat, docela dlouho jsem se zase neozval, i když jsem to sliboval - jako ostatně vždycky. Přesněji řečeno jsem byl v roce 2017 silně neaktivní blogger, přestože jinde jsem se docela činil. Moje písmenka se objevila hned v prvním loňském čísle (1/2017) populárně naučného časopisu Živa (klikni pro otevření), kde jsme spolu s ing. Andrejem Funkem a Alešem Duškem představovali lokalitu Slatina. Následně na to se rozjel internetový magazín avifauna.cz, kterému velice fandím a přispěl jsem na něj (zatím) dvěma články o určování ptáků v terénu - třetí je zrovna v procesu publikování. Taky nám spolu s Terezou Součkovou vyšel pěkný článek o bahňácích v časopisu Krása našeho domova. No zkrátka co se týče publikační činnosti to pro mě byl první vcelku pozitivní rok. Tohoto blogu se to bohužel nedotklo a kromě článku o výletu do Bulharska zeje prázdnotou. A fakt mě to trápí, nemyslete si, že ne.
Rozhodl jsem se tedy to zase trochu zlomit a lehce se ohlédnout zpět za uplynulou dobou, jak už je to tady skoro zvykem.

Jedna z fotek, které vznikly při sčítání vodních ptáků na Vltavě v lednu 2017.
Snad ještě nikdy jsem při focení tolik nepromrzl, jako tam.

pátek 14. července 2017

Bulharsko

Poslední červnový den jsme s mámou a sestrou vyrazili letecky do tradičního letoviska, Burgasu, abychom strávili deset dní v malém přímořském městě Obzor, který je asi na půli cesty mezi Burgasem a Varnou. Měla to být klasická válecí dovolená, nicméně jsem známý tím, že si podobné pobyty vždy měním k obrazu svému. Takže jsem kromě tří rán nevstával později, než v šest hodin a nachodil jsem poměrně velké množství kilometrů, abych co nejvíce poznal složení zdejší avifauny.

neděle 18. prosince 2016

Sliby chyby

I. Sliby chyby 
Vzpomínám si, jak jsem sliboval, že začnu přidávat blogy o něco častěji. Od té doby uplynulo již krásných šest měsíců. Na základě této zkušenosti jsem se rozhodl, že můj blog bude spíš tak náhodně vznikat, když zrovna dostanu náladu na psaní o svých terénních zážitcích. Dnes jsem měl být celý den v Drážďanech, v místě, kam touto dobou míří dle fotek na sociálních sítích přibližně 90% našeho národa, žel jsme však nakonec ze zdravotních a dalších rozličných důvodů nevyrazili.
Tento fakt a skutečnost, že je jen málo lidí, kteří jsou mě schopní zabavit na poslední chvíli při tak vytíženém datu, jako je 18. prosinec, způsobili tu náhodnou a jedinečnou konstalaci světa, že jsem se k psaní příspěvku na blog opravdu dostal.
Pojďme tedy rychle zavzpomínat na okřídlená dobrodružství uplynulých měsíců, kterých bylo sice o něco méně, než jsem doufal, nicméně i tak jich bylo až až.

kameňáček pestrý (Arenaria interpres)

úterý 5. července 2016

Vesměs letní všehochuť

I. Zaneprázdněný Honza
Je mi až trapno, po jaké době se na blogu objevuji, nicméně mé povinnosti a psychické rozpoložení mi nedaly čas pro sepsání nějakého rozumného, čtivého a zajímavého článku až doteď. Nabízí mi to však i tu výhodu, že opravdu není nouze o materiál, o kterém bych rád napsal.
Od března jsem začal velmi hojně vyrážet na výpravy za ptáky s mým staro-novým kamarádem Alešem, kterého jsem pořádně poznal až právě v tomto období a který mě čím dál častěji provází, respektive mě ochotně vozí všude kam nás napadne a provázíme se navzájem. Jsem mu za to moc vděčný a doufám, že mu budu projezděné pohonné hmoty moci od srpna, kdy věřím, že již budu mít řidičský průkaz, zase při dalších výpravách vrátit. Mimo jiné se můžete podívat na jeho fotoblog, kde nezřídka narazíte i na fotky ptáků z našich společných výprav.
Na konci dubna jsem se zase zúčastnil ornitologického kurzu ČSO v Mohelnu, kde jsem se lépe seznámil se starými a potkal nové přátele se stejným koníčkem a rozšířil své znalosti především o chování a ekologii ptáků. Mezi nimi jsem poznal i Vlka (ano, vážně se tak jmenuje!), který taktéž píše blog, na kterém, pokud budete pozorně hledat, najdete mimo jiné zmínku o mé vlastnosti ze všech nejvýraznější, to jest ukecanost.

Aleš fotí konipasa horského v Hostivicích

čtvrtek 31. prosince 2015

Podzimní zahraniční cesty II.

Hortobágy


Maďarský největší národní park, Hortobágyi Nemzeti Park, je zaslíbeným místem pro všechny milovníky přírody, ptactva obzvlášť. Bylo zde pozorováno téměř 400 druhů ptáků. Nejlepším obdobím pro návštěvu je jarní, nebo podzimní tah. Zásadním lákadlem, kterým je park světově proslulý, je podzimní tah jeřábů popelavých, kterých se tu při vrcholu migrace zdržuje až přes 100 000.

Vstupní karta pana Grünwalda z České republiky
My jsme naši cestu naplánovali na podzimní prázdniny. Vyrážíme časně z rána 28. října 2015 a už v sedm hodin a třicet minut tankujeme v Brně, kde nám nad hlavami prolétají tisíce havranů, kteří přiletěli teprve nedávno. Než jsme přejeli do Maďarska, pozoroval jsem například luňáka červeného nebo datla černého, přelétajícího typickým ,,hopsavým" letem dálnici z jednoho lesa do druhého. Na polích kousek za hranicemi Slovenska s Maďarskem se ukázali velcí racci, zřejmě bělohlaví, nebo volavky bílé. Už daleko před národním parkem, do kterého to je z naší větrné hůrky v Úvalech asi 750 km, bylo vidět mnoho tisíc hus velkých a nesčetně mnoho strak. Na pár minut jsme zastavili u jednoho z rybníků Tisza-tö, kde mě mimo jiné zaujalo třeba několik hvízdáků eurasijských.
Okolo čtvrt na čtyři jsme dorazili k našemu cíli. Protože do penzionu se dalo ubytovat až po šesté, zastavili jsme v informačním centru Halastó. Do setmění zbývá ještě hodina a tak vyrážím na průzkum nejbližšího okolí. Dávám se cestou směrem k největšímu shromaždišti jeřábů, rybníku Kondás, i když vím, že se nedostanu ani do pětinky cesty. Vycházku jsem tedy pojal spíše jako seznámení s prostředím a podmínkami zítřejšího celodenního pozorování. Hned z prvního rozcestí jsem pozoroval hejno pasoucích se hus a tři ledňáčky, kteří jako šipky létali nad hladinou malých nádržek.
Na vodní ploše, ke které jsem za chvíli došel, mě na první pohled překvapila hladina celá porostlá vodními rostlinami. Téměř to vypadalo, jako by byl rybník vypuštěn, protože volné vody bylo vidět opravdu málo. Ještě než jsem připravil stativák, všiml jsem si první zajímavosti ve druhovém složení. Kachny divoké, u nás zdaleka nejběžnější vrubozobí, jsou na těchto rybnících značně přečísleny ať už kopřivkou obecnou, nebo lžičáky pestrými.
Skrze triedry jsem tu pozoroval například hvízdáky, chocholačky, potápky roháče a malé. Zajímavějším spatřeným druhem byl kormorán malý, moje první pozorování v životě. V tu chvíli jsem ještě nevěděl, že jich v následujících dnech uvidím dalších několik set.
Za půl hodiny už jedeme směrem do vesnice Hortobágy. Ubytováváme se v penzionu Sóvirág Vendégház, který by měl být jeden z nejlepších. Ubytování je velmi příjemné, akorát se musíme popasovat s recepční, která neovládá ani angličtinu, ani němčinu.

Ledňáček říční (Alcedo atthis) z patřičné dálky. Kamarádit se nechtěl.

pátek 6. listopadu 2015

Podzimní zahraniční cesty I.

Omluva za neaktivitu

Každý máme někdy těžké období, kdy jsme rádi, že stíháme věci, které stíhat musíme, a nálada na nějaké dobrovolné činnosti je nulová. Takové období jsem měl teď já. Samozřejmě jsem na ptáčky chodil pořád, ale neměl jsem nějak čas ani chuť o tom psát blog. Teď už ta nálada je, času je však stále méně.
Každopádně jsem se rozhodl, že když už nestihnu popsat dění na Slatině, ani má setkání s ptáky na polích, kterých bylo v tomto období mnoho, poreferuji Vám alespoň krátce o mých dvou zahraničních cestách. První byla se školou do Anglie, kde však nebyl na ptáky příliš čas, a druhá byla do ráje ornitologů, maďarského národního parku Hortobágy, kde jsem strávil čtyři dny. Tu první vám představím teď, Hortobágy zase příště, snad ne za takovou dobu.
Sýkora koňadra (Parus major) ze zahrádky

Lake District a ostrov Man, království ovcí


Do země věčného deště jsem se se školou vydal 4. října 2015. Jako první nás čekala nesmírně únavná cesta autobusem z Prahy do Lake District, konkrétně do městečka Keswick. 
Tam jsme se vydali na krátkou procházku po okolí a měl jsem tak dobrou možnost nahlédnout do ptačího světa tohoto kraje. 
Už na náměstí v Keswicku mě zaujaly odvážné kavky obecné. Mou pozornost upoutalo i to, že z téměř každého křoví zpívá červenka obecná, která je v této oblasti nejspíše jedním z nejběžnějších ptáků. Myslel jsem, že se v tomto období tolik neozývá.
Na svahu za městem mě překvapilo hejno bernešek velkých, které jsou v Anglii, jak jsem se dočetl, introdukovaným druhem. Dále zde byli početní i konipasi bílí, doprovázející stáda ovcí a krav.

Berneška velká (Branta canadiensis)


pondělí 31. srpna 2015

Bahňáci na Slatině

Vzhledem k tomu, že se retenční nádrž Slatina napouští již 1. září, čímž téměř zmizí místa vhodná pro bahňáky a já se tam už do té doby nedostanu, rozhodl jsem se, že přišel čas sepsat článek o tom, jak jsem právě tady ptáky této skupiny poznával a pozoroval.
Na Slatinu jsem se za nimi vydal přibližně dvacetkrát. Dohromady jsem pozoroval 9 druhů bahňáků. Své poznatky a informace získané z databáze avif shrnu ke každému druhu zvlášť.
Fotky mám vesměs dokumentační, nejsem fotograf, ale pozorovatel, takže se k ptákům ani příliš nesnažím přiblížit a spokojím se s dokumentem o výskytu. Jen občas jsem se náhodou ocitl blíže k některým ptákům, takže se podařily rozumnější obrázky.

Kulík říční (Charadrius dubius)

V databázi avif je před rokem 2015 zaneseno pouze 9 záznamů tohoto druhu na Slatině (např. v roce 2014 ani jeden), z roku 2015 zatím přes 60 záznamů. Já osobně jsem měl možnost tento druh pozorovat 19 krát. V letošním roce na Slatině i minimálně jeden pár zahnízdil, což je patrné z mých dokumentačních fotografií. Odchyceno a kroužkováno zde bylo 15 jedinců. (Záznam odchytu na avifu)
Kulíci na Slatině pobíhali téměř všude, i mimo nádrž samotnou, např. u louží kolem hromad suti na západ od nádrže. Jejich volání a letecké manévry letos patřily k atmosféře tohoto místa. 
Většinou se drželi pospolu a v oblasti se jich vyskytovalo vždy 5-20. Nejvíce jsem jich sledoval od poloviny června do poloviny července. 
Zmíněná mláďata jsem pozoroval 20. června v nově vybagrovaném rozšíření nádrže, odkud mě samice dosti nebojácně odháněla. Já jsem pozoroval nejméně 3 mladé v prachovém peří, pan Vít Štancl uvádí dokonce 6 kuřátek.
Ze všech bahňáků byli kulíci nejméně bázliví a nejlépe se pozorovali a fotografovali.

Kulík říční (Charadrius dubius) na stráži

Kulík říční (Charadrius dubius) a krásně zbarvená hladina

Kulík říční (Charadrius dubius), mládě v prachovém pěří

Čejka chocholatá (Vanellus vanellus)

Nejspíše nejpočetnější a nestálejší bahňák na Slatině. Pokud se nepletu, hnízdí tu každoročně na vlhkých lukách, nebo jako letos i na dně vypuštěné nádrže. Tento rok zde hnízdilo podle mě alespoň 5 párů, z toho dva přímo na zrostlém dnu nádrže a nejspíše tři na podmáčených lukách asi půl kilometru západně od samotné Slatiny. Hnízdění mi bylo dokázáno několikerým pozorováním kuřátek a také poplašným chováním rodičů. Největší početnost jsem zaznamenal od poloviny června do poloviny srpna. Tři jedinci zde byli i kroužkováni. (Záznam odchytu na avifu)
Čejky samotné jsou dost plaché a tak jsem se nikdy nesnažil k nim přibližovat a sledoval jsem je pouze zpovzdálí. Dobrou příležitost k focení skýtají rozčílení rodiče, kteří na vás s žalostným voláním doráží, ale není správné je dráždit příliš dlouhou dobu.

Čejka chocholatá (Vanellus vanellus)

Čejka chocholatá (Vanellus vanellus), rozčilený rodič

Čejka chocholatá (Vanellus vanellus), mládě v prachovém peří


Bekasina otavní (Gallinago gallinago)

Bekasina otavní je u mojí maminky oblíbená od té doby, kdy slyšela na Šumavě typický mečivý zvuk, kterým se projevuje sameček v době toku ve svém revíru. Ačkoliv na Slatině nehnízdí, je podle informací, které mám od pana Štancla, častým a pravidelným strávníkem na zdejších bahnech. V letech, kdy byla nádrž napuštěná se vyskytovalo prý až 10 jedinců na zaplavované louce na jižním břehu. V letošním netradičním roce bylo toto místo téměř suché, takže bekasiny daly přednost bahnitým porostům v jižní části vypuštěné Slatiny. Jednotlivce jsem pozoroval i na vtoku Hostavického potoka. Jejich počet byl kolísající, někdy byli vidět jednotliví ptáci, častěji jich bylo více pospolu. Například Honza Baxa vyfotografoval 4 jedince pohromadě na obnaženém břehu západně od stavidla. 
Bekasiny jsou snad nejplašší bahňáci ze Slatiny a většinou hned jak uvidí člověka buď rychle a legračně utíkají do nejbližšího porostu a nebo rychle odlétají. Proto jsem měl velkou radost, když se mi náhodou podařilo jednu vyfotografovat poměrně zblízka na obnaženém jižním břehu.

Bekasina otavní (Gallinago gallinago)

Bekasina otavní (Gallinago gallinago) se chystá k útěku do rákosí

Bekasina otavní (Gallinago gallinago) v letu

Vodouš bahenní (Tringa glareola)

Nejběžnější z vodoušů, kteří se na Slatině letos objevili. Z let minulých je v avifu zaznamenán jen několikrát v roce 2013.
Letos se začali objevovat podle záznamů v dubnu, vrchol početnosti jsem zaznamenal 14. srpna, kdy jsem pozoroval minimálně 15 kusů, převážně juvenilů. Často se vyskytovali v blízkosti méně početných vodoušů kropenatých (Tringa ochropus), takže byla situace ideální k ujasnění rozdílů mezi těmito podobnými druhy. Dva jedinci byli dokonce odchyceni a kroužkováni. (Záznam odchytu na avifu
Vodouši bahenní si oblíbili zejména kaluž v jižní části nádrže, která však v srpnu dokonale vyschla. Mnoho se jich poté vyskytovalo na obnaženém břehu taktéž v jižní části nádrže, ale i na ostrůvcích, které vystupovaly z vody v době největších veder. Ojediněle jsem pozoroval jednotlivce přímo v bahnech meandrujícího potoka před vtokem do Slatiny. 
Stejně jako u kulíků platí, že i vodouši bahenní nebyli tak plašší, jako ostatní druhy bahňáků, které jsem pozoroval, a občas se nechali i lépe vyfotit.

Vodouš bahenní (Tringa glareola)

Vodouši bahenní (Tringa glareola)

Vodouš bahenní (Tringa glareola)

Vodouš bahenní (Tringa glareola)


Vodouš kropenatý (Tringa ochropus)

Druhý z běžných vodoušů na Slatině, který má tmavší svršek těla a je o něco robustnější než předchozí popisovaný, tady byl pozorován podle avifu jednou v roce 2010, dvakrát v roce 2012 a několikrát v roce 2013.
Letošních záznamů je přes 30 a vrchol početnosti jsem pozoroval na začátku července, kdy jsem pozoroval minimálně 6 jedinců, Denis Matthey dokonce 12, většinou se tu ale vyskytovali 2-3 jedinci. Skupina kroužkovatelů vedená panem Vítem Štanclem zde okroužkovala 3 jedince. (Záznam odchytu na avifu)
Vodouši kropenatí se zdržovali na stejných místech jako vodouši bahenní, ale často jsem je pozoroval i v záhybech potoka poměrně daleko od nádrže. Tento druh se mi nepovedlo ani jednou pořádně vyfotografovat, je celkem plachý.

Vodouš kropenatý (Tringa ochropus)


Vodouš kropenatý (Tringa ochropus)

Vodouš kropenatý (Tringa ochropus)

Další vodouši rodu Tringa

Ze Slatiny je udáván z letošního roku výskyt dalších dvou druhů vodoušů. Jedním z nich je vodouš šedý (Tringa nebularia), který byl pozorován podle avifu pětadvacetkrát, především v dubnu a několikrát v květnu. Já jsem ho pozoroval 3x, ale ještě v době, kdy jsem nebyl schopen pořídit lepší fotografický záznam. Dalším vodoušem je vodouš tmavý (Tringa erythropus). Tento druh zde pozoroval Ondřej Kauzál. Jednalo se od dva juvenilní jedince, kteří se zde zastavili zřejmě pouze na jeden den. Pan Kauzál mi poslal i dokumentační video. 

Pisík obecný (Actitis hypoleucos)

Pisík obecný je svým pískavým hlasem nápadný až až, vzhledem však už tolik ne. Chováním při sběru potravy připomíná vodouše bahenního, liší se však kresbou a je mnohem menší.  V minulosti byl na Slatině pozorován každoročně (záznamy od roku 2010), ne však příliš často. Za letošní rok je zapsáno záznamů 20, s tím, že číslo se nejspíše ještě zvětší, protože byl spolu s vodoušem bahenním jediným druhem, který jsem při mé poslední návštěvě slatiny pozoroval.
Letos se zde začali objevovat v dubnu. Jejich početnost byla kolísající, nedá se stanovit doba, kdy jich bylo nejvíce. Nikdy se jich na lokalitě nezdržovalo mnoho, nejvíce jsem jich napočítal 5.
Pisíci se objevovali především na březích po celém obvodu nádrže, často také u bahnitého vtoku potoka.
Vzhledem k jejich menšímu vzrůstu a nemalé plachosti se mi nepovedli ani jednou pěkně zachytit, takže fotky velmi dokumentační.

Pisík obecný (Actitis hypoleucos)

Jespák obecný (Calidris alpina)

V databázi avif je Slatina jediným místem v Praze, kde se tito ptáci vyskytují. Jedno pozorování je z roku 2010 a další 4 z letošního roku, z toho dvě pozorování jsou ve stejný den, zřejmě i stejného jedince. Ve všech pozorováních se jednalo o jedince ve svatebním šatu, jen jedno pozorování z dubna není upřesněno. 
Osobně jsem pozoroval tento druh jednou a jednalo se o samce ve svatebním šatu. Fotografie jsou nekvalitní, pouze dokumentační, nechtěl jsem se ani pokoušet o nějaké přibližování. 

Jespák obecný (Calidris alpina), samec ve svatebním šatu

Jespák bojovný (Philomachus pugnax)

Tento velký druh jespáka byl na Slatině v minulosti pozorován jen 1x a to v roce 2013. Letos avif udává 7 pozorování. V šesti případech se jedná o jednotlivce, v jednom případě byly pozorovány 3 kusy. 
Měl jsem štěstí se setkat s jedním juvenilním jedincem 14. srpna. Pořídil jsem i dokumentační foto.

Jespák bojovný (Philomachus pugnax)

Jespák bojovný (Philomachus pugnax) a čejky chocholaté (Vanellus vanellus)

Jespák bojovný (Philomachus pugnax)

Jespák šedý (Calidris temminckii)

Jednou byli na Slatině pozorováni i dva jespáci šedí. Autor pozorování je Ian Moran. 

Dodatek

Všechny údaje o početnosti, které nejsou brané z mých vlastních pozorování, jsou vybrány z vyhledávání v databázi avif. Mohou být tím pádem zkreslené, pokud se mi nějaký záznam skryl, nebo někdo do avifu nezapisuje, případně pokud se mi nějaký záznam nepodařilo vyhledat. 
Tento rok na Slatině pro mě byl velkou zkušeností a v určování bahňáků jsem se díky tomu o mnoho zlepšil. Děkuji všem, kteří mi s určováním pomáhali a kteří mi o Slatině dávají informace. Doufám, že už brzy toto místo dostane ochranu, kterou si zaslouží.